Blog

Když si člověk koupí nějakou nemovitost, může se i hodně zaradovat. Protože má konečně hmotné statky, jež lze nejen spočítat jako peníze, ale jež také dávají naději na to, že časem nebudou příliš pozbývat na hodnotě a někdy dokonce přinesou i zisk. Koupě nemovitosti je tak pro takového člověka zjevně sázkou do loterie, na níž sotva může prohrát.

Ovšem – jak jsem předestřel – ono nadšení mu zpravidla vydrží nejpozději do nejbližšího následujícího ledna. Protože takové koupi následuje přiznání daně z nemovitosti, jež je nutno podat právě do 31. ledna. Respektive stále ještě bez sankce do pěti pracovních dnů po uplynutí řádného termínu, letos tedy do 7. února, pokud to člověk v prvně stanoveném termínu nestihne učinit z důvodu zanedbání své povinnosti nebo z nějakých objektivních příčin.

Musí tak učinit každý, kdo si koupil, postavil, přistavěl, vyměnil, vydražil nebo jiným způsobem získal v rozhodném období nějaký ten dům, byt v osobním vlastnictví, garáž, pozemek a podobně, případně u koho došlo ke změně využívání objektu z komerčního na nekomerční či naopak.

Člověk (či spoluvlastníci, pokud objekt patří více osobám) se tak musí obrátit na místně příslušný finanční úřad, osobně nebo poštou, případně zajít i na jiný finanční úřad, ovšem vyplnit do záhlaví tiskopisu správné označení místně příslušného finančního úřadu. Vyplňuje přiznání k dani z nemovitosti, nejlépe prostřednictvím aplikace ministerstva financí s automatickým dosazením sazeb podle lokalizace nemovitosti, pokud je majitel vlastníkem datové schránky, musí přiznání podat jejím prostřednictvím, sic dostane dvoutisícovou pokutu.

Pokud člověk neučiní tak, jak bylo popsáno výše, a daň v termínu nepřizná, bude postižen penále ve výši 0,05 procenta daně za každý den zpoždění, kdo tak neučiní ani poté, co k tomu bude finančním úřadem vyzván, bude potrestán stejně, v tomto případě však v minimální výši 500 Kč.

Spoluvlastníkům, kteří nepodají daňové přiznání prostřednictvím společného zástupce ani samostatně, bude daň vyměřena z moci úřední, ve výši jejich spoluvlastnického podílu, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Pokud daň nepřesáhne pět tisíc korun ročně, platí se najednou, vyšší daň se platí ve dvou splátkách ve stanovených termínech, činí-li tato v územním obvodu jednoho správce daně méně než třicet korun, přiznání se sice podává, ale daň neplatí.

A tak bude člověk dostávat v květnu složenku nebo bude mít platbu v SIPO, respektive to musí uhradit bankovním převodem. Coby trest za to, že se na rozdíl od těch, kdo nemovitost nevlastní, o tuto dobrovolně stará. Nebo v ní vydělává a platí i nejednu daň jinou.

Když si člověk koupí nějakou nemovitost, může se i hodně zaradovat. Protože má konečně hmotné statky, jež lze nejen spočítat jako peníze, ale jež také dávají naději na to, že časem nebudou příliš pozbývat na hodnotě a někdy dokonce přinesou i zisk. Koupě nemovitosti je tak pro takového člověka zjevně sázkou do loterie, na níž sotva může prohrát.

Ovšem – jak jsem předestřel – ono nadšení mu zpravidla vydrží nejpozději do nejbližšího následujícího ledna. Protože takové koupi následuje přiznání daně z nemovitosti, jež je nutno podat právě do 31. ledna. Respektive stále ještě bez sankce do pěti pracovních dnů po uplynutí řádného termínu, letos tedy do 7. února, pokud to člověk v prvně stanoveném termínu nestihne učinit z důvodu zanedbání své povinnosti nebo z nějakých objektivních příčin.

Musí tak učinit každý, kdo si koupil, postavil, přistavěl, vyměnil, vydražil nebo jiným způsobem získal v rozhodném období nějaký ten dům, byt v osobním vlastnictví, garáž, pozemek a podobně, případně u koho došlo ke změně využívání objektu z komerčního na nekomerční či naopak.

Člověk (či spoluvlastníci, pokud objekt patří více osobám) se tak musí obrátit na místně příslušný finanční úřad, osobně nebo poštou, případně zajít i na jiný finanční úřad, ovšem vyplnit do záhlaví tiskopisu správné označení místně příslušného finančního úřadu. Vyplňuje přiznání k dani z nemovitosti, nejlépe prostřednictvím aplikace ministerstva financí s automatickým dosazením sazeb podle lokalizace nemovitosti, pokud je majitel vlastníkem datové schránky, musí přiznání podat jejím prostřednictvím, sic dostane dvoutisícovou pokutu.

Pokud člověk neučiní tak, jak bylo popsáno výše, a daň v termínu nepřizná, bude postižen penále ve výši 0,05 procenta daně za každý den zpoždění, kdo tak neučiní ani poté, co k tomu bude finančním úřadem vyzván, bude potrestán stejně, v tomto případě však v minimální výši 500 Kč.

Spoluvlastníkům, kteří nepodají daňové přiznání prostřednictvím společného zástupce ani samostatně, bude daň vyměřena z moci úřední, ve výši jejich spoluvlastnického podílu, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Pokud daň nepřesáhne pět tisíc korun ročně, platí se najednou, vyšší daň se platí ve dvou splátkách ve stanovených termínech, činí-li tato v územním obvodu jednoho správce daně méně než třicet korun, přiznání se sice podává, ale daň neplatí.

A tak bude člověk dostávat v květnu složenku nebo bude mít platbu v SIPO, respektive to musí uhradit bankovním převodem. Coby trest za to, že se na rozdíl od těch, kdo nemovitost nevlastní, o tuto dobrovolně stará. Nebo v ní vydělává a platí i nejednu daň jinou.

Když si člověk koupí nějakou nemovitost, může se i hodně zaradovat. Protože má konečně hmotné statky, jež lze nejen spočítat jako peníze, ale jež také dávají naději na to, že časem nebudou příliš pozbývat na hodnotě a někdy dokonce přinesou i zisk. Koupě nemovitosti je tak pro takového člověka zjevně sázkou do loterie, na níž sotva může prohrát.

Ovšem – jak jsem předestřel – ono nadšení mu zpravidla vydrží nejpozději do nejbližšího následujícího ledna. Protože takové koupi následuje přiznání daně z nemovitosti, jež je nutno podat právě do 31. ledna. Respektive stále ještě bez sankce do pěti pracovních dnů po uplynutí řádného termínu, letos tedy do 7. února, pokud to člověk v prvně stanoveném termínu nestihne učinit z důvodu zanedbání své povinnosti nebo z nějakých objektivních příčin.

Musí tak učinit každý, kdo si koupil, postavil, přistavěl, vyměnil, vydražil nebo jiným způsobem získal v rozhodném období nějaký ten dům, byt v osobním vlastnictví, garáž, pozemek a podobně, případně u koho došlo ke změně využívání objektu z komerčního na nekomerční či naopak.

Člověk (či spoluvlastníci, pokud objekt patří více osobám) se tak musí obrátit na místně příslušný finanční úřad, osobně nebo poštou, případně zajít i na jiný finanční úřad, ovšem vyplnit do záhlaví tiskopisu správné označení místně příslušného finančního úřadu. Vyplňuje přiznání k dani z nemovitosti, nejlépe prostřednictvím aplikace ministerstva financí s automatickým dosazením sazeb podle lokalizace nemovitosti, pokud je majitel vlastníkem datové schránky, musí přiznání podat jejím prostřednictvím, sic dostane dvoutisícovou pokutu.

Pokud člověk neučiní tak, jak bylo popsáno výše, a daň v termínu nepřizná, bude postižen penále ve výši 0,05 procenta daně za každý den zpoždění, kdo tak neučiní ani poté, co k tomu bude finančním úřadem vyzván, bude potrestán stejně, v tomto případě však v minimální výši 500 Kč.

Spoluvlastníkům, kteří nepodají daňové přiznání prostřednictvím společného zástupce ani samostatně, bude daň vyměřena z moci úřední, ve výši jejich spoluvlastnického podílu, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Pokud daň nepřesáhne pět tisíc korun ročně, platí se najednou, vyšší daň se platí ve dvou splátkách ve stanovených termínech, činí-li tato v územním obvodu jednoho správce daně méně než třicet korun, přiznání se sice podává, ale daň neplatí.

A tak bude člověk dostávat v květnu složenku nebo bude mít platbu v SIPO, respektive to musí uhradit bankovním převodem. Coby trest za to, že se na rozdíl od těch, kdo nemovitost nevlastní, o tuto dobrovolně stará. Nebo v ní vydělává a platí i nejednu daň jinou.

Když si člověk koupí nějakou nemovitost, může se i hodně zaradovat. Protože má konečně hmotné statky, jež lze nejen spočítat jako peníze, ale jež také dávají naději na to, že časem nebudou příliš pozbývat na hodnotě a někdy dokonce přinesou i zisk. Koupě nemovitosti je tak pro takového člověka zjevně sázkou do loterie, na níž sotva může prohrát.

Ovšem – jak jsem předestřel – ono nadšení mu zpravidla vydrží nejpozději do nejbližšího následujícího ledna. Protože takové koupi následuje přiznání daně z nemovitosti, jež je nutno podat právě do 31. ledna. Respektive stále ještě bez sankce do pěti pracovních dnů po uplynutí řádného termínu, letos tedy do 7. února, pokud to člověk v prvně stanoveném termínu nestihne učinit z důvodu zanedbání své povinnosti nebo z nějakých objektivních příčin.

Musí tak učinit každý, kdo si koupil, postavil, přistavěl, vyměnil, vydražil nebo jiným způsobem získal v rozhodném období nějaký ten dům, byt v osobním vlastnictví, garáž, pozemek a podobně, případně u koho došlo ke změně využívání objektu z komerčního na nekomerční či naopak.

Člověk (či spoluvlastníci, pokud objekt patří více osobám) se tak musí obrátit na místně příslušný finanční úřad, osobně nebo poštou, případně zajít i na jiný finanční úřad, ovšem vyplnit do záhlaví tiskopisu správné označení místně příslušného finančního úřadu. Vyplňuje přiznání k dani z nemovitosti, nejlépe prostřednictvím aplikace ministerstva financí s automatickým dosazením sazeb podle lokalizace nemovitosti, pokud je majitel vlastníkem datové schránky, musí přiznání podat jejím prostřednictvím, sic dostane dvoutisícovou pokutu.

Pokud člověk neučiní tak, jak bylo popsáno výše, a daň v termínu nepřizná, bude postižen penále ve výši 0,05 procenta daně za každý den zpoždění, kdo tak neučiní ani poté, co k tomu bude finančním úřadem vyzván, bude potrestán stejně, v tomto případě však v minimální výši 500 Kč.

Spoluvlastníkům, kteří nepodají daňové přiznání prostřednictvím společného zástupce ani samostatně, bude daň vyměřena z moci úřední, ve výši jejich spoluvlastnického podílu, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Pokud daň nepřesáhne pět tisíc korun ročně, platí se najednou, vyšší daň se platí ve dvou splátkách ve stanovených termínech, činí-li tato v územním obvodu jednoho správce daně méně než třicet korun, přiznání se sice podává, ale daň neplatí.

A tak bude člověk dostávat v květnu složenku nebo bude mít platbu v SIPO, respektive to musí uhradit bankovním převodem. Coby trest za to, že se na rozdíl od těch, kdo nemovitost nevlastní, o tuto dobrovolně stará. Nebo v ní vydělává a platí i nejednu daň jinou.

Když si člověk koupí nějakou nemovitost, může se i hodně zaradovat. Protože má konečně hmotné statky, jež lze nejen spočítat jako peníze, ale jež také dávají naději na to, že časem nebudou příliš pozbývat na hodnotě a někdy dokonce přinesou i zisk. Koupě nemovitosti je tak pro takového člověka zjevně sázkou do loterie, na níž sotva může prohrát.

Ovšem – jak jsem předestřel – ono nadšení mu zpravidla vydrží nejpozději do nejbližšího následujícího ledna. Protože takové koupi následuje přiznání daně z nemovitosti, jež je nutno podat právě do 31. ledna. Respektive stále ještě bez sankce do pěti pracovních dnů po uplynutí řádného termínu, letos tedy do 7. února, pokud to člověk v prvně stanoveném termínu nestihne učinit z důvodu zanedbání své povinnosti nebo z nějakých objektivních příčin.

Musí tak učinit každý, kdo si koupil, postavil, přistavěl, vyměnil, vydražil nebo jiným způsobem získal v rozhodném období nějaký ten dům, byt v osobním vlastnictví, garáž, pozemek a podobně, případně u koho došlo ke změně využívání objektu z komerčního na nekomerční či naopak.

Člověk (či spoluvlastníci, pokud objekt patří více osobám) se tak musí obrátit na místně příslušný finanční úřad, osobně nebo poštou, případně zajít i na jiný finanční úřad, ovšem vyplnit do záhlaví tiskopisu správné označení místně příslušného finančního úřadu. Vyplňuje přiznání k dani z nemovitosti, nejlépe prostřednictvím aplikace ministerstva financí s automatickým dosazením sazeb podle lokalizace nemovitosti, pokud je majitel vlastníkem datové schránky, musí přiznání podat jejím prostřednictvím, sic dostane dvoutisícovou pokutu.

Pokud člověk neučiní tak, jak bylo popsáno výše, a daň v termínu nepřizná, bude postižen penále ve výši 0,05 procenta daně za každý den zpoždění, kdo tak neučiní ani poté, co k tomu bude finančním úřadem vyzván, bude potrestán stejně, v tomto případě však v minimální výši 500 Kč.

Spoluvlastníkům, kteří nepodají daňové přiznání prostřednictvím společného zástupce ani samostatně, bude daň vyměřena z moci úřední, ve výši jejich spoluvlastnického podílu, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Pokud daň nepřesáhne pět tisíc korun ročně, platí se najednou, vyšší daň se platí ve dvou splátkách ve stanovených termínech, činí-li tato v územním obvodu jednoho správce daně méně než třicet korun, přiznání se sice podává, ale daň neplatí.

A tak bude člověk dostávat v květnu složenku nebo bude mít platbu v SIPO, respektive to musí uhradit bankovním převodem. Coby trest za to, že se na rozdíl od těch, kdo nemovitost nevlastní, o tuto dobrovolně stará. Nebo v ní vydělává a platí i nejednu daň jinou.

Když si člověk koupí nějakou nemovitost, může se i hodně zaradovat. Protože má konečně hmotné statky, jež lze nejen spočítat jako peníze, ale jež také dávají naději na to, že časem nebudou příliš pozbývat na hodnotě a někdy dokonce přinesou i zisk. Koupě nemovitosti je tak pro takového člověka zjevně sázkou do loterie, na níž sotva může prohrát.

Ovšem – jak jsem předestřel – ono nadšení mu zpravidla vydrží nejpozději do nejbližšího následujícího ledna. Protože takové koupi následuje přiznání daně z nemovitosti, jež je nutno podat právě do 31. ledna. Respektive stále ještě bez sankce do pěti pracovních dnů po uplynutí řádného termínu, letos tedy do 7. února, pokud to člověk v prvně stanoveném termínu nestihne učinit z důvodu zanedbání své povinnosti nebo z nějakých objektivních příčin.

Musí tak učinit každý, kdo si koupil, postavil, přistavěl, vyměnil, vydražil nebo jiným způsobem získal v rozhodném období nějaký ten dům, byt v osobním vlastnictví, garáž, pozemek a podobně, případně u koho došlo ke změně využívání objektu z komerčního na nekomerční či naopak.

Člověk (či spoluvlastníci, pokud objekt patří více osobám) se tak musí obrátit na místně příslušný finanční úřad, osobně nebo poštou, případně zajít i na jiný finanční úřad, ovšem vyplnit do záhlaví tiskopisu správné označení místně příslušného finančního úřadu. Vyplňuje přiznání k dani z nemovitosti, nejlépe prostřednictvím aplikace ministerstva financí s automatickým dosazením sazeb podle lokalizace nemovitosti, pokud je majitel vlastníkem datové schránky, musí přiznání podat jejím prostřednictvím, sic dostane dvoutisícovou pokutu.

Pokud člověk neučiní tak, jak bylo popsáno výše, a daň v termínu nepřizná, bude postižen penále ve výši 0,05 procenta daně za každý den zpoždění, kdo tak neučiní ani poté, co k tomu bude finančním úřadem vyzván, bude potrestán stejně, v tomto případě však v minimální výši 500 Kč.

Spoluvlastníkům, kteří nepodají daňové přiznání prostřednictvím společného zástupce ani samostatně, bude daň vyměřena z moci úřední, ve výši jejich spoluvlastnického podílu, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Pokud daň nepřesáhne pět tisíc korun ročně, platí se najednou, vyšší daň se platí ve dvou splátkách ve stanovených termínech, činí-li tato v územním obvodu jednoho správce daně méně než třicet korun, přiznání se sice podává, ale daň neplatí.

A tak bude člověk dostávat v květnu složenku nebo bude mít platbu v SIPO, respektive to musí uhradit bankovním převodem. Coby trest za to, že se na rozdíl od těch, kdo nemovitost nevlastní, o tuto dobrovolně stará. Nebo v ní vydělává a platí i nejednu daň jinou.

Když si člověk koupí nějakou nemovitost, může se i hodně zaradovat. Protože má konečně hmotné statky, jež lze nejen spočítat jako peníze, ale jež také dávají naději na to, že časem nebudou příliš pozbývat na hodnotě a někdy dokonce přinesou i zisk. Koupě nemovitosti je tak pro takového člověka zjevně sázkou do loterie, na níž sotva může prohrát.

Ovšem – jak jsem předestřel – ono nadšení mu zpravidla vydrží nejpozději do nejbližšího následujícího ledna. Protože takové koupi následuje přiznání daně z nemovitosti, jež je nutno podat právě do 31. ledna. Respektive stále ještě bez sankce do pěti pracovních dnů po uplynutí řádného termínu, letos tedy do 7. února, pokud to člověk v prvně stanoveném termínu nestihne učinit z důvodu zanedbání své povinnosti nebo z nějakých objektivních příčin.

Musí tak učinit každý, kdo si koupil, postavil, přistavěl, vyměnil, vydražil nebo jiným způsobem získal v rozhodném období nějaký ten dům, byt v osobním vlastnictví, garáž, pozemek a podobně, případně u koho došlo ke změně využívání objektu z komerčního na nekomerční či naopak.

Člověk (či spoluvlastníci, pokud objekt patří více osobám) se tak musí obrátit na místně příslušný finanční úřad, osobně nebo poštou, případně zajít i na jiný finanční úřad, ovšem vyplnit do záhlaví tiskopisu správné označení místně příslušného finančního úřadu. Vyplňuje přiznání k dani z nemovitosti, nejlépe prostřednictvím aplikace ministerstva financí s automatickým dosazením sazeb podle lokalizace nemovitosti, pokud je majitel vlastníkem datové schránky, musí přiznání podat jejím prostřednictvím, sic dostane dvoutisícovou pokutu.

Pokud člověk neučiní tak, jak bylo popsáno výše, a daň v termínu nepřizná, bude postižen penále ve výši 0,05 procenta daně za každý den zpoždění, kdo tak neučiní ani poté, co k tomu bude finančním úřadem vyzván, bude potrestán stejně, v tomto případě však v minimální výši 500 Kč.

Spoluvlastníkům, kteří nepodají daňové přiznání prostřednictvím společného zástupce ani samostatně, bude daň vyměřena z moci úřední, ve výši jejich spoluvlastnického podílu, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Pokud daň nepřesáhne pět tisíc korun ročně, platí se najednou, vyšší daň se platí ve dvou splátkách ve stanovených termínech, činí-li tato v územním obvodu jednoho správce daně méně než třicet korun, přiznání se sice podává, ale daň neplatí.

A tak bude člověk dostávat v květnu složenku nebo bude mít platbu v SIPO, respektive to musí uhradit bankovním převodem. Coby trest za to, že se na rozdíl od těch, kdo nemovitost nevlastní, o tuto dobrovolně stará. Nebo v ní vydělává a platí i nejednu daň jinou.

Když si člověk koupí nějakou nemovitost, může se i hodně zaradovat. Protože má konečně hmotné statky, jež lze nejen spočítat jako peníze, ale jež také dávají naději na to, že časem nebudou příliš pozbývat na hodnotě a někdy dokonce přinesou i zisk. Koupě nemovitosti je tak pro takového člověka zjevně sázkou do loterie, na níž sotva může prohrát.

Ovšem – jak jsem předestřel – ono nadšení mu zpravidla vydrží nejpozději do nejbližšího následujícího ledna. Protože takové koupi následuje přiznání daně z nemovitosti, jež je nutno podat právě do 31. ledna. Respektive stále ještě bez sankce do pěti pracovních dnů po uplynutí řádného termínu, letos tedy do 7. února, pokud to člověk v prvně stanoveném termínu nestihne učinit z důvodu zanedbání své povinnosti nebo z nějakých objektivních příčin.

Musí tak učinit každý, kdo si koupil, postavil, přistavěl, vyměnil, vydražil nebo jiným způsobem získal v rozhodném období nějaký ten dům, byt v osobním vlastnictví, garáž, pozemek a podobně, případně u koho došlo ke změně využívání objektu z komerčního na nekomerční či naopak.

Člověk (či spoluvlastníci, pokud objekt patří více osobám) se tak musí obrátit na místně příslušný finanční úřad, osobně nebo poštou, případně zajít i na jiný finanční úřad, ovšem vyplnit do záhlaví tiskopisu správné označení místně příslušného finančního úřadu. Vyplňuje přiznání k dani z nemovitosti, nejlépe prostřednictvím aplikace ministerstva financí s automatickým dosazením sazeb podle lokalizace nemovitosti, pokud je majitel vlastníkem datové schránky, musí přiznání podat jejím prostřednictvím, sic dostane dvoutisícovou pokutu.

Pokud člověk neučiní tak, jak bylo popsáno výše, a daň v termínu nepřizná, bude postižen penále ve výši 0,05 procenta daně za každý den zpoždění, kdo tak neučiní ani poté, co k tomu bude finančním úřadem vyzván, bude potrestán stejně, v tomto případě však v minimální výši 500 Kč.

Spoluvlastníkům, kteří nepodají daňové přiznání prostřednictvím společného zástupce ani samostatně, bude daň vyměřena z moci úřední, ve výši jejich spoluvlastnického podílu, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání.

Pokud daň nepřesáhne pět tisíc korun ročně, platí se najednou, vyšší daň se platí ve dvou splátkách ve stanovených termínech, činí-li tato v územním obvodu jednoho správce daně méně než třicet korun, přiznání se sice podává, ale daň neplatí.

A tak bude člověk dostávat v květnu složenku nebo bude mít platbu v SIPO, respektive to musí uhradit bankovním převodem. Coby trest za to, že se na rozdíl od těch, kdo nemovitost nevlastní, o tuto dobrovolně stará. Nebo v ní vydělává a platí i nejednu daň jinou.