Všichni víme, jak svým ukřičeným a zdaleka slyšitelným hlasem oznamuje vetřelce všem obyvatelům lesa. Nepatří ale mezi dobré letce. Sedí vysoko ve větvích a křičí.
Vzhled
Je asi 34 cm dlouhá, oranžovohnědá z čeledi krkavcovitých. Na hlavě černé proužky, u zobáčku černé vousky, hrdlo a kostřec bílé, ocas a konce křídel černé, křídelní krovky modrobílé a černě pruhované s bílou skvrnou na křídlech. Na hlavě má prodloužené peří, které když se vztyčí, vytváří chochol. Hmotnost se pohybuje mezi 150 – 190 g.

Kde žije
Obývá lesní remízky, smíšené lesy a větší městské parky. Její zajímavě zbarvené křídelní krovky si myslivci dávají odnepaměti za klobouk.
Obratně létá mezi hustými větvemi, nebo se po nich pohybuje skoky.
Potrava
Živí se rostlinnou stravou, nejvíce bukvicemi a žaludy, které si schovává do skrýší na zimu, ale také obilím, lískovými ořechy, semeny a bobulemi, ostružinami aj. Také si smlsne na hlemýždi, vejci, myši, mladých ptácích, ještěrkách nebo nejedovatých hadech. Ale sama se stává kořistí velkých dravců jako je puštík obecný, sokol stěhovavý nebo jestřáb lesní.
 
Je zvláštní, jak sojka dokáže upřeně pozorovat mraveniště, nechá si peřím prolézat mravence a dokonce je chytá a potírá si jimi peří. Hraje si? Ne, navztekaní mravenci vylučují agresivní kyselinu mravenčí, sojce slouží k impregnaci peří a navíc se i díky ní zbavuje úporných parazitů.
Každá sojka si to „své“ hlídá. Teritoria nemění, ani když v zimě hmyz spí. Obvykle tento pták žije v párech a to i po dobu několika let.
Všichni se rozhlížíme, když zaslechneme její charakteristické volání. Ale ona tam může být, i když slyšíme úplně jiné zvíře. Je totiž skvělým imitátorem. Klidně štěká jako pes, bučí jako dobytek, mečí jako koza a tyto zvuky vydává vždy, když si myslí, že jí pomůžou se ukrýt.
Rozmnožování
Hnízdí od konce května do začátku června. Pokud ztratí první snůšku, obvykle hnízdí během června ještě jednou.
Hnízdo má z větviček, vystlané mechem nebo trávou a staví si ho na větvích stromů nebo vysokých keřích. Obvykle tak 5 m nad zemí. V intervalech klade 5 – 7 žlutošedých vajec. Pokud je to už druhá snůška, čítá obvykle 3 – 4 vejce. K vylíhnutí dochází za 16 – 17 dní.  Na krmení se podílejí oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo tak za 21 – 22 dní, ale ještě po 3 týdny jsou rodiči přikrmována. Na vejcích sedí jen samice.
 
Pokud byste tohoto ptáčka chtěli chovat doma, je to možné. Získat lze krotké mládě z některé záchranné stanice. Je možné je ochočit, což u starších ptáků je problém. Chov není náročný ani na potravu ani na prostor. Ale opravdu si to dobře rozmyslete, jde o velmi závažné rozhodnutí. Dožít se může až 16 let a sojku chovanou doma už nemůžete nikdy pustit do volné přírody.