Důkazem toho, co všechno žena dokáže vydržet, je i můj uplynulý týden.
Ten začal píchlou pneumatikou cestou do práce. Odpoledne jsem místo na nákup jela do pneuservisu. Kolo opravit nešlo a tak peníze, určené na boty, padly na nákup nové pneumatiky. Co se dá dělat, na dcery boty rezervu mám a ty moje ještě poslouží. Doma byly po víkendu nějaké zbytky, tak nevadilo, že nákup jsem nestihla.
V práci jsem místo odesílání čtvrtletních výkazů vyřizovala přeplatky a nedoplatky plateb na zdravotní pojištění za dva roky a tvořila opravné přehledy pro příslušné instituce. Jednomu zaměstnanci totiž nepřišlo důležité nahlásit změnu. Nákup jsem opět nestihla. Večeře byla ve stylu: „co dům dal“.
Dcera píše seminární práci a navíc má zkouškové období, aby měla vhodné podmínky na učení, vykouzlila jsem ještě ze zbylých ingrediencí oběd na druhý den. Načež mi ona sdělila, že seminárku poslala a zítra po zkoušce odjede za svým přítelem. Kouzelný oběd jsem dala do mrazáku. Však on se ještě bude hodit. Mladé dámě jsem nakázala uklidit kuchyň, když jsem vařila zbytečně a šla běhat.
Čtvrteční ráno bylo ve znamení záchrany našeho kocoura. Omylem jsem jej zavřela v kurníku, takže strávil noc s pěti slepicemi. Přežil a ony také. Po návratu z práce mě v kuchyni čekala katastrofa. Uprostřed místnosti bylo jezero a halda z kamenů a střepů. Na jejím vrcholu želva a nad ní kocour, který jí olizoval krunýř. Zaječela jsem a vykázala tu zlou šelmu ze dveří. Práskla jsem jimi a vypadla klika. Zůstala jsem uvězněná s želvou na suchu a klikou v ruce. Zřejmě pomsta, napadlo mě. Želvu jsem dala do dřezu a uklidila tu spoušť. Kliku namontovala pomocí příborového nože a jela shánět nové akvárium. Ukázalo se, že je to nedostatkové zboží. Zakoupila jsem tedy plastový box. No co, želva v krabici je lepší než ve dřezu.
Večer přišel mail od dcery. Byla to ta seminární práce na téma Labyrint světa a ráj srdce. Byla vážně skvělá. Při čtení kladného hodnocení od profesora o osobním přínosu dcery k tomuto tématu, mi vytryskly slzy dojetí.
Konečně je tu pátek a čtvrtletní výkazy se mi podařilo odeslat včas. Doma jsem zlikvidovala nakupený nepořádek a šla si zaběhat. Zastihl mě déšť. Naštěstí v blízkosti domu mé sestry. Přišel mi otevřít její pubertální syn a sdělil mi, že jsem fakt hustá, když běhám v dešti, ale vypadám jako lama. Sestře oznámil, že chce koupit motorku, nejlépe Hondu. Na její protesty reagoval: „Buď dobrá matko“ a odkráčel. Sestra se na mě obrátila s výrazem štvané laně. Navrhla jsem jí skleničku u mě doma. Sedly jsme si s vínem na terasu a při líčení událostí uplynulého týdne zjistily, že jsme na tom podobně. Naše maminka, když nás tam našla tak zdrchané a mokré odpustila si poznámky o alkoholismu, dala si také skleničku a poskytla nám podporu. Připomněla mi dceřin úspěch se seminárkou a sestře to, jak jí její synové dokážou galantně pomáhat. Vzpomněla jsem si na tu frázi a musela uznat, že je to pravda. Žena vydrží víc než člověk.
