Pod pojmem kratom si u nás běžně představíme prášek ze sušené exotické rostliny. Pokud si o něm tedy něco představíme, protože jde, jak jsem právě zmínil, o exotickou záležitost, která má u nás navíc dost sporné uplatnění, které jen tak někoho nemusí oslovit. Jde o prášek, který nevypadá nijak zajímavě, ale navzdory tomu se u nás prodává, a to i ve specializovaném obchodě, což znamená, že se jeho prodej zřejmě vyplácí. Co si při pohledu na tuto nabídku náš neznalý člověk domyslí? Nejspíše to, že o podobný sortiment snad ani nemůže být zájem.
Vždyť kolik u nás máme biologů a kolik etnografů, jimž je tento prášek na našem trhu oficiálně určený? Možná několik ve vědeckých ústavech a několik na vysokých školách, ale tím to zřejmě končí. A ti si ho snad koupí pro své odborné činnosti, ale že by si ho kupovali opakovaně a ve velkém, v to se nechce věřit. Ale přesto obchod s kvalitním kratomem vzkvétá. Nebo aspoň nechřadne. To ale z toho důvodu, že se o něm leckde leccos říká. Podle někoho může nahradit kratom antibiotika, podle někoho pozvedne náladu, podle někoho… Inu, kolují tu o něm mnohé zvěsti i jako o droze.
A touto také v zemích svého původu byl a v některých zemích světa dodnes je. Takže se k jeho koupi zjevně nechávají zlákat i lidé, kteří v něm nevidí jenom sběratelský artikl. I když se u nás tento prášek prodává jenom proto, aby končil v nějakých etnografických nebo botanických sbírkách, kupuje si ho spousta našinců hlavně proto, aby ho využili tak, jak by se využívat neměl. Protože kdo z těch, kdo za nás Čechy mají v tomto ohledu zodpovědnost, stanovil, kolik kratomu si můžeme vzít, abychom to zvládli a nepřivodili si nějakou tu újmu na zdraví nebo možná i životě? Nikdo. Kratom u nás jako potravina schválen nebyl. A není u nás ani schváleným doplňkem stravy. A kdo ho konzumuje, riskuje. A tak to není nic pro mě. A co pro vás?